Denisčin deníček 1 – 2 roky
28. 7. 2009
pomohla vyskládat nádobí z myčky a sama do myčky naskládala špinavé (ve věku 2 roky, 2 měsíce a 1 den)
27. 5. středa
(Valdemar)
DENISCE JSOU 2 ROKY
Narozeniny jsme oslavili už dříve, když u nás byly babičky a teta Janička s Románkem. Ale stejně dostala Deniska večer dáreček. Tatínek jí přivezl nafukovací bazén s vodotryskem – snad bude brzo pěkné teplé počasí, abychom ho mohli vyzkoušet 🙂
Deniska už umí spoustu věcí. Oblékne si sama kalhotky i tepláky, obuje si sandálky na suché zipy.
Vyzouvání jí zatím moc nejde, ale vyslíct se umí.
Zná hromadu písmen (viz níže) a moc ji baví číst.
Ráno vstává celkem pozdě – kolem deváté. Po obědě spinká od 14-16hod. Večer chodí spát v 21-22hod.
Skloňuje, časuje, odpovídá na otázky.
Hrozně dobře si pamatuje, kde leží jaké věci – např. ráno jsme hledali její cestovní lahvičku na pití a ona si vzpomněla, kam jsme ji včera dali, vyšplhala po schodech do podkroví a přinesla ji. Často má přehled i věcech, které se jí ani moc netýkají (kde je utěrka, mobil, apod.).
Moc ráda pomáhá uklízet nádobí z myčky, dávat prádlo do pračky, skládat a nosit suché prádlo do skříní, vysávat, vytírat, pracovat na zahradě. apod.
Ráda pozoruje ptáčky, pořád chce jezdit za koníčkama, moc se chce mazlit s kocourkem a perfektně si vyhraje s Arrynkem
Na její vlastní přání se učí jíst příborem – při jednom obědě řekla, že chce taky nůž jako tatínek.
Zajímá se o počítání – opakuje číslice a někdy i sama „počítá“.
Začíná se učit barvy.
Ráda vozí panenku v kočárku, nebo ji nosí na ramenou.
Začíná být opatrná a snaží se respektovat bezpečnostní pravidla, která jí momentálně určíme a vysvětlíme.
18. 5. pondělí
(Nataša)
Co se u nás děje, když se nic neděje? Např.: sedím u PC, moje židle nemá opěradlo. Přiběhne Deniska, vyhrne mi tričko a „učeše“ mi záda. Toto zopakuje asi 3x, než mi dojde, že je hřebínek mokrý. Kam ho asi chodí namáčet? Ano, do záchodu. Strašná sranda :/
O nějakou dobu později zjistím, že nemá ponožky (pořád si je sundává).
Já: „Denisko, kde máš zase ponožky?“
D: odběhne, přinese je a praví „tadyyy“.
Já: „A proč je nemáš na nožičkách?
D: „mokrý“
Já: „Ty je máš mokrý? Jak to?
D: „nočník“
Já: „Ty jsi šlápla do nočníku?“
D: s hrdým úsměvem „ano“
A proč s hrdým úsměvem? Protože Deniska ponožky nosit nechce a hledá všemožné způsoby, jak je smět sundat. V tomto případě na sebe byla zřejmě opravu hodně hrdá, když ji napadlo vyčůrat se do nočníku a šlápnout do toho, aby se ponožek zbavila – ví, že mokré ponožky jí i já sama hned sundávám.
16. 5. sobota (Přemysl)
Přestože Deniska zvládá čůrat do nočníku už dávno, kakání bylo dosud vždy v plence po spinkání v noci nebo po obědě. V úterý se ale nevykakala a i ve středu ráno bylo v plince jen načůráno. Na zácpy Deniska netrpí, tak jsem měla strach, copak se to děje. Když jsem byla u koně a Denisku hlídala babička, začala se Deniska kroutit, chytat za bříško a pofňukávat. Babička to dobře odhadla, ale Denisce se na nočník kakat moc nechtělo. Nakonec to nějak zvládly. Když jsem se vrátila domů, kakala Deniska do nočníku podruhé – náležitě jsme ji pochválily, aby pochopila, že tak je to správně.
Od té doby kaká už jen do nočníku – snad jí to vydrží 🙂
15. 5. pátek
(Žofie)
Chvíli bylo ticho a tak jsme se šly s babičkou podívat, copak Deniska kutí. A s hrůzou jsme zjistily, že se zamkla v pokojíčku pro hosty. Byla tiše a vůbec se neozývala. Málem nás trefil šlak. Babička začala vyšilovat. Já jsem věděla, že při nejhorším máme sekyru. Ale zachovala jsem jakž takž klid a co nejveselejším tónem jsem na Denisku zavolala. Ona se mi vesele ozvala. Koukla jsem do klíčové dírky a zjistila, že je klíč v zámku (uf) a řekla jsem Denisce, ať klíčkem šikovně otočí a odemkne, aby mohla za námi. Sledovala jsem, jak otáčí klíčem na špatnou stranu, tak jsem ji klidně a vesele pobídla, ať otáčí klíčkem na druhou stranu a pořád koukala do klíčové dírky. Vím, že Deniska ještě pořádně nedosáhne a musí se hodně natahovat a stoupat na špičky. Slyšela jsem ji, jak námahou odfukuje a snaží se odemknout. Jakmile jsem viděla, že ručičku dala dolů, zkusila jsem otevřít. Několik pokusů nevyšlo. Pak jsem zkusila vzít za kliku, aniž bych v zámku slyšela nějaké cvaknutí, nebo viděla klíč otočit se – a ejhle, dveře se naprosto nečekaně otevřely. To se nám ulevilo – okamžitě jsme klíč ze zámku vyndaly a schovaly. Už víme, že i dítě, které pořádně nedosáhne a nikdy si klíče nevšímalo a běžně nevídá zamykat dveře v domě, se může zamknout.
11. 5. pondělí (Svatava)
Těsně po poledni zůstala Deniska doma jen s prababičkou a maminka odvezla babičku, tetu Janičku a Románka do Jílového na autobus, aby se dopravili do Prahy na Budějovickou a pak metrem C do Holešovic na vlak směr Brno. A z Brna vlakem do Adamova. Šílené cestování.
7. 5. čtvrtek
(Stanislav)
Ráno odjel tatínek na pracovní výjezdní zasedání a vrátí se až zítra večer. Ale nebudeme doma samy. Po obědě nešla Deniska spinkat – naskočily s maminkou do Phedry, kterou jim tatínek nechal doma s těžkým srdcem a jely do Prahy na Chodov vyzvednout prababičku, babičku a tetu Janičku s malým Románkem.
30. 4. čtvrtek
(Blahoslav)
Kolem půl desáté jsme nechali Arrynka naskočit do auta, naskočili také a jeli. Nejprve jsme zastavili v Jílovém u pediatra – Deniska dostala injekci Priorixu do pravého předloktí a ani nekníkla, i když pečlivě sledovala vše, co pan doktor dělá. Snažily jsme se se sestřičkou odlákat její pozornost jinam, ale nepovedlo se – pan doktor má zajímavější hračky 🙂
A jak jsme vedli řeč, zmínila jsem se, že musím také na očkování – proti tetanu, ale zatím nevím kam, protože tu nejsem dosud nikde nahlášená. Tak mi pan doktor nabídl, že mi tetanovku píchne rovnou teď hned on sám. Tak jsem zajásala a stáhla kalhoty 🙂
Potom jsme jeli do Jesenice na veterinu nechat naočkovat Arrynka proti vzteklině a dalším psím nemocem. Také ani nekníkl, ani se nepohnul ani okem nemrkl. Jediný nenaočkovaný zůstal tatínek, ale smířil se s tím vcelku snadno 🙂
23. 4. čtvrtek (Vojtěch)
Chvíli po snídani jsem vešla do koupelny a na zemi uviděla rozlité mléko. Přísně jsem zavolala: „Denisko, co to je toto? No co to je?“ Ona přiběhla, koukla na zem, pak nechápavě na mě a s výrazem „maminko copak jsi úplně zhloupla, že to nepoznáš?“ mi oznámila: „mliko“. Pokračovala jsem: „A kdo to tady rozlil, no?“. Deniska zahlásila: „Já“ a dívala se na mě, jako by si myslela, že to je snad logický, že to byla ona, když tu nikdo jiný není.
Snažila jsem se zůstat vážná ve vychovávací pozici: „Tak si to po sobě utři.“ Deniska vesele poskočila, zahlásila svoje: „Aňo“ a utíkala pro papírovou utěrku. No můžu se na ni zlobit? 🙂
5. 4. 09 neděle (Miroslava)
Dopoledne jsme ještě dodělávali chodník a po pozdějším obědě jsme se s tetou, strejdou a Románkem rozloučili 🙁 Moc se nám stýská!
Jirkovi děkujeme hrozně moc za odbornou pomoc, Janičce za psychickou podporu a Románkovi za spoustu srandiček, mazlení a hraní s Deňulí na písku 🙂
2. 4. 09 čtvrtek
(Erika)
Kolem půl druhé ráno přijela teta Janička, strejda Jirka a Románek – ten naštěstí tvrdě spinkal a ani nepostřehl, že ho jeho maminka přesunula z auta do postýlky. Všichni šli rychle spinkat, protože ráno vstali co nejdřív to šlo, natáhli montérky a vrhli se, za pomoci kamaráda Martina, do budování chodníčků a kačírků kolem našeho domu.
28. 3. 09 sobota
(Soňa)
Ráno jsem Denisku svlékla z pyžamka, umyly jsme si očička, vyčistily zuby a poslala jsem ji dolů za tatínkem. Slezla schody a pár vteřin na to slyším: „Co to je? Proboha co to má?“. Jak asi můžu vědět, co má, když jsem nahoře, pomyslela jsem si a zavolala „Já nevím, tak jí to vezmi.“
„Co to má na nohách? Co se jí stalo?“ slyším naléhavě volat tatínka a přemýšlím, čím se za tu chvilku stihla počmárat nebo polít a jdu dolů.
Spatřivší svoji dceru, začínám se chovat jako její otec: „Co to má? Kde to vzala? Ježiš co to je?“. Hledím na její nohy, na nichž mi před očima vyvstávají obrovské bílé pupence v růžových neohraničených polích. Vše se slévá dohromady a další se objevují na rukách a zadečku. Kotníky a zápěstí vypadají jako oteklé. Rychle přemýšlíme, co to je a kde se to mohlo vzít. Logika nám žádné normální vysvětlení nedává – ani internet.
Ruším cestu za Vikingem, táta odvolává focení a jedeme na pohotovost do Thomayerky v Krči. V čekárně je lidí nemálo. Tatínek bručí, že než se dostaneme na řadu, tak fleky a pupence zmizí. Deniska si krátí čas tím, že čte písmenka z různých nápisů, které v čekárně jsou. Pozorováním Denisky si krátí čas téměř všichni dospělí.
Do ordinace jsme se dostali kupodivu rychle, ale pupence se mezitím opravdu ztratily a fleky ztmavly, zmenšily se a ohraničily. Paní doktorka diagnostikovala během dvou vteřin alergii a předepsala Zyrtec kapky. Když jsem se jí zeptala, jestli to fakt nemůže být nějaká spála, spalničky, zarděnky, neštovice nebo kdovíco, tak prý ne a teplotu nemá, že? „Ano, má teplotu! Včera večer jsem jí dala na spaní Panadol čípek.“ vyhrkla jsem. Paní doktorka se podívala Denisce do pusy a poslechla si dýchání. Teplota souvisí s tou rýmou a kašlem.
Stále mi vrtalo hlavou, co je to za „alergii“, když se projevuje jen na končetinách a zadku a tak neskutečně rychle mění vzhled. Doma jsme s překvapením zjistili, že flíčky jsou mnohem menší, tmavší a ohraničenější. Prostě to celé vypadalo zase úplně jinak. Málem jsme jeli znovu na jinou pohotovst, ale napadlo nás napřed zkusit zavolat a eventuelně poslat fotky. V Podolí nás rovnou vyfakovali. V Motole to pro jistotou nebrali vůbec. Ve Vinohradské tupě odkývali diagnózu z Krče.
Mezitím jsem Deňulí nakapala Zyrtec, dala jí oběd a spinkat. Odpoledne po probuzení bylo všechno v pořádku. Jen zelená rýma a hnusný kašel zůstaly 🙁
Odpoledne přijeli kamarádi zapíjet kolaudaci – sice jsme papírově kolaudovali už dávno, ale zapíjet budeme až teď. Maminka dostala ohromnou velikou kytici, tatínek luxusní čokoládky a flašku a Deniska dostala v praktickém pouzdru krásné sluneční brýle s UV filtrem, puzzlíky pro nejmenší s Rumcajsem a klíče k autu – vypadají hodně realisticky 🙂 „Teta“ Janička se v hračkách vyzná, má na ně obchod 🙂
„Teta“ nám také poradila a ukázala, jak „uvařit medicínu“ na kašel: dvě menší cibulky nahrubo nakrájíme, hodíme do vlažné vody a necháme macerovat (luhovat). Vodu pak rovnou pijeme nebo si ji můžeme přisladit. Deniska to pila jen tak a během hodiny se kašel výrazně zlepšil.
Denulka se nechala od „tety“ nosit v náručí a dokonce ji sama vyhledávala a volala na ni a pořád si s ní chtěla hrát a povídat. To jsem ještě nezažila, že by Deniska takto reagovala na někoho naprosto cizího – ani na známé tváře tak výrazně přátelsky nereaguje.
26. 3. 09 čtvrtek
(Emanuel)
Deniska je nemocná jako už dlouho ne. Rýmu má velkou, kašle jak kuřák v důchodu a má i teplotu. Rýma se jí už opět tlačí ven i pravým očičkem.
21. 3. 09 sobota
(Radek)
Přijela teta Janička a strejda Jirka s malým Románkem a i babička se Sárinkou! Tatínek potřebuje od Jirky poradit, jak udělat zámkovou dlažbu.
13. 3. 09 pátek
(Růžena)
Deniska poprvé čůrala do travičky. Byla s maminkou u koníčka a najednou začala volat „čččč, čččč“. Maminka jí řekla, že má plinku a může se vyčůrat do ní, ale ona nedala jinak, než že ji maminka musela vysoukat z kombinézy, punčocháčů, bodyčka a plinky a podržela ji nad travičkou. Dlouho to vypadalo na planý poplach, ale nakonec se zadařilo 🙂
12. 3. 09 čtvrtek (Řehoř)
Proč Deniska o své milované Kiri přišla? Protože na obalu není nikde uvedeno, že jde o tavený sýr – je to jen malým písmem na boku krabičky. A dětem není pravidelná konzumace tavených sýrů doporučena – obsahují totiž pro lepší roztíratelnost vysoký obsah tavicích solí, nejčastěji fosforečnanů. Je-li v těle fosforu příliš, může způsobit odplavování vápníku a dokonce i jeho odebrání z kostí.
11. 3. 09
středa (Anděla)
Kolem poledne přijela Kačka s Domískem a přivezla nám kopec super buchty. Když Deniska po obědě usnula, odjela Kačka do Jílového „na nehty“. Pak usnul i Domík. Po probuzení si děti krásně hrály a dováděly spolu. Nejvíc je bavilo hopsat v pokojíčku na velké nafouknuté matraci. Po večeři se spolu vykoupaly, Deniska šla spinkat a Domík odfrčel s maminkou zase domů.
Na Denisku leze od včerejška rýma, takže zítra do Permoníčka zase nepůjdeme – achjo 🙁
Deniska má nové VIDEO!
6. 3. 09
pátek (Miroslav)
Maminka celý den uklízí a balí. Se začínajícím večerem jsme spolu hupsly do vany a umyly si vlásky. Mezitím přijeli „Solomanovci“, tj. Martin s Martinou. Budou nám přes víkend hlídat domeček a hlavně krmit zvířátka – my jedeme do Adamova slavit narozeniny Románka a také tatínka. Oba jsou narození ve stejný den 🙂
27. 2. 09
pátek (Alexandr) Denisce je 21 měsíců = „rok a třičtvrtě“
Deniska už říká ptáčkům „pipi“.
Umí 6 písmen – nově O a I.
Občas se jí podaří snožmo povyskočit.
Zkouší chodit do schodů bez přidržování se o zeď.
Oslovuje a volá v pátém pádě „mamí“, „tatí“, „babí“ a když dotyčný neslyší, tak přísněji „mamo“, „tato“, „babo“ :))
Ráda si zpívá a zkouší opakovat předzpívané melodie.
26. 2. 09
čtvrtek (Dorota)
Na chatě se rozmohl jakýsi morybundus, jak odhalil „strejda“ David, a většina lidí postupně lehla v horečkách. Proto tatínek dnes kolem poledne rozhodl, že nebudeme čekat, až onemocníme taky a pojedeme raději domů.
On není zas tak vášnivý lyžař, aby musel na horách setrvávat maximální možnou dobu, já nelyžuji vůbec a Denisku to v sáňkách taky nijak extra nebavilo (ani když je táhl Arrynek a všichni kolem s úsměvem koukali), takže jsme se v klidu sbalili, naložili, rozloučili a v 18:20 byli už doma.
Kromě toho, že jsem si zhmoždila prst o vrata vypadnuvší z kolejnic, pohřešuji našeho kocourka Čertíka a v baráku je 15°C – teplo bude až za 24 hodin.
22. 2. 09
neděle (Petr)
Jedeme na týden do Orlických hor. Cesta trvala přes tři hodiny a Deniska byla celou dobu vzhůru a moc hodná. Na místo jsme dorazili ve 21hod, takže se jen navečeřela a šla spinkat. Ve své cestovní postýlce usnula překvapivě rychle a snadno – je čím dál šikovnější 🙂
14. 2. 09
sobota (Valentýn)
Při uklízení nádobí z myčky jsem si všimla, že má Deniska příbory pojmenované podle svého. Lžíce je táta (nejčastěji ji vidí u tatínka), nůž je Kiri Kiri (mažeme s ním Kiri na chleba), dlouhá lžička je kolokolo (mícháme s ní čaj).
Dnes našla na zemi malý imbus, který bývá u koupeného nábytku, jenž si musí člověk sám smontovat. Vzala ho a rozšroubovala si svoji židličku – tedy ne úplně na části, ale šrouby povolila tak, že židle nedrží dobře pohromadě.
S jistotou skloňuje do pátého pádu – na maminku volá mámo, na tatínka táto nebo tatí, na Arrynka Áďo, apod.
Ráda pozoruje ptáčky z okna – vždy po probuzení musíme chvíli sledovat „koko“ (všichni ptáčci jsou koko a slepičky jsou kokoko :))
… maminka večer dostala od tatínka 7 krásných růží.
7. 2. 09 sobota (Veronika)
Deniska umí už čtvrté písmeno – M.
Tatínek vyrobil internetové stránky i sestřičce Kristýnce. Kristýnčina maminka s tím má opět nějaký problém, ale my z nich máme radost, jak se krásně povedly 🙂
5. 2. 09 čtvrtek (Dobromila)
Byly jsme poprvé v Permoníčku – v herně. Přijely jsme trochu později, než jsme chtěly, tak jsme tam strávily jen hodinku, ale na začátek to stačí 🙂 Deniska byla moc hodná a šikovná. Příští čtvrtek jdeme zas.
4. 2. 09
středa (Jarmila)
Deniska pozná a přečte písmeno D, B a T – napsat je ještě neumí 😉 :))) Jen vyťukat na klávesnici.
27. 1. 09
úterý (Ingrid) Denisce je 20 měsíců = 1 rok a 8 měsíců, vše nejlepší pradědovi Františkovi k 75. narozeninám!
Usíná při klasické hudbě – momentálně má Mozarta. Vždycky se na to hrozně těší a když nechce jít spinkat, tak na „písničky“ ji nalákáme vždycky. Přehrávač si pouští sama, většinou se předem zeptá, jestli může.
Mezi různými fotografiemi pozná mámu, tátu i sebe – pojmenovává se Dydy nebo Didi, jak se jí to podaří. Většinou pozná i babičku a malého Románka, ale pro toho ještě nemá pojmenování, tak jen mává rukama a dělá na monitoru „malá“.
Umí si sama vytáhnout teploměr z krabičky, strčit si ho do podpaží, změřit si teplotu a teploměr do krabičky vrátit. Přitom tímhle způsobem jsem jí teplotu ještě neměřila – jen to u nás viděla.
Chápe pojmy větší a menší – např. při vaření mi podává hrnec na brambory a řeknu jí, že je zbytečně velký, ať najde ve skříňce menší a udělá to.
Chápe pojmy nejdřív a potom – např. nechce jíst, ale chce si malovat, tak jí řeknu, že se nejdřív nasvačí a malovat bude potom. V tu chvíli se uklidní a začne jíst.
Umí krásně a jistě pít z hrníčku.
Umí zapínat (a samozřejmě už dávno rozepínat) patentky.
Do nočníku čůrá úplně samostatně – jen když nemůže nočník najít, nebo jí nejdou rychle stáhnout tepláky, tak zavolá o pomoc.
Snaží se sama oblékat – tepláky se jí už občas povedou, u kalhotek většinou strčí obě nohy do jedné díry a natáhne si je do pasu, takže má kalhotky jen jako pásek 😀
Její oblíbené brambůrky vystřídala ryba – pangas, tuňák. Možná se má s rybami počkat do staršího věku, ale nějak nám to nevyšlo a Denisce moc moc chutnají.
25. 1. 09 neděle (Miloš)
Po obědě jsme po dlouhé době vytáhli kočárek a vyrazili všichni i s Arrynkem pěšky ke koníčkovi. Bohužel jsme Denisce zapomněli vzít botičky, tak strávila celé odpoledne v kočárku nebo v náručí. Domů jsme šli už za tmy, ale trefili jsme 🙂 Celkem jsme nachodili asi 9km.
23. 1. 09 pátek (Zdeněk)
Maminka poslala mailem přihlášku do MC Permoníček. Už se moc těšíme, až si budeme chodit hrát i s jinými dětmi 🙂
Večer k nám tatínek přivezl po dlouhých osmi týdnech Kristýnku. Deniska se naučila říkat jí Týja a pořád ji objímá, hladí, mazlí a krásně si spolu hrají.
13. 1. 09
úterý (Edita)
Večer po koupání si Deniska s tatínkem hráli s baterkou. A Deniska poprvé sama zopakovala slovo – bylo to slovo „dioda„.
8. 1. 09
čtvrtek (Čestmír)
Už vypadá dočista zdravě, ale na omak ještě trochu hřeje.
Dnes se vyklubal zub – trojka vlevo dole. Trojku vpravo dole už má venku několik dní. Stoličky má venku už dávno.
7. 1. 09
středa (Vilma)
Ráno začalo být podezřelé už tím, že Deniska spala dlouho. Když jsem pro ni šla do postýlky, měla červené tvářičky a sotva jsem ji vzala do náruče, bylo mi jasné, že není všechno jako vždycky – hřála jak kamínka. Jeden digitální teploměr se nám minule rozbil a druhý jsem nemohla najít, tak jsme měřily klasickým teploměrem v podpaží. Kupodivu vydržela sedět v klidu potřebných 5 minut – to ta nemoc. Rtuť ukázala 38,9°C. Chvílinku jsem uvažovala, že zatím Panadol nenasadím a nechám tělíčko fungovat. Ale toto je už opravdu vysoká horečka a Deniska podle toho vypadala, proto jsem čípek dala hned.
Další měl být až v 16hod, ale Deniska ho potřebovala už ve 14hod na spinkání. Třetí čípek dostala už se správným odstupem minimálně šesti hodin v cca 20:30 na spaní.
Současně dávám sirup Stodal a sprej do nosu Euphorbium.
Sama užívám totéž + Homéogéne 9 a zatím se držím jakž takž, i když úplně fit se necítím.
5. 1. 09
pondělí (Dalimil)
Sněžilo asi celou noc. A stále sněží. Maminka rychle nasypala Arrynkovi granulky, vypáčila z misky led a dolila čerstvou vodu, totéž provedla u Čertíkovy boudečky, posbírala v koutě zahrady Arrynkovy hromádky, vyvezla popelnici před vrata, oblíkla Denisku a vyrazily ven. V garáži si vzaly nové sáňky a maminka zjistila, že protáhla Denisce kombinézou rukavičky obráceně 🙁 Takže ji odšněrovala ze šály a kominézy, rukavičky spravila, zase Denisku do všeho zašněrovala a už se opravdu šlo! Deniska si sáněčky sama táhla a moc se jí to líbilo. Hned za vraty ale zakopla a skulila se tak podařeně, že měla sníh v puse, nosu, uších, očích, rukávech i nohavicích – pištěla jak siréna 🙂
Maminka rychle všechno oprášila a šlo se dál. Po chvíli Denisku posadila na sáňky a táhla ji – i to se Denisce moc líbilo. Na louce jsme si všichni s Arrynkem hráli ve sněhu. Domů jela Deniska zase na sáňkách, protože pospíchaly na oběd a malým nožičkám se ve sněhu chodí trochu hůř.
Odpoledne přišel tatínek z práce o moc dřív – vlezla na něho velká chřipková nemoc, tak si vzal několik dní dovolenou.
3. 1. 09
sobota (Radmila)
V 9:30 (o hodinu později než se mělo) jsme naskákali všichni do auta a vyrazili k babičce na Moravu. Do brněnské Vaňkovky jsme dorazili v 11:20 a rychle utíkali na místo, kde jsme se měli potkat s Hankou, Radkem a jejich dvojčátky Adámkem a Kubíčkem (o 9 měsíců mladších než D.). Tatínek šel na poslední chvíli shánět dárek pro strýčka Pavlíka (v Praze není možno sehnat v Brně hned a ještě lepší). Chvilku jsme pokecali, pokoukali, pochovali a frčeli za babičkou – teda vlastně za tetičkou Janičkou, Jirkou a malým Románkem, kteří bydlí pár ulic od babičky. U nich jsme se naobědvali, rozdali si dárečky a všichni houfem se odebrali k babičce, kde proběhlo další dárečkování. Deniska dostala spoustu krásných dárečků – největším překvapením byly malé sáněčky. Tak snad nasněží 🙂
Arrynka nám přijel hlídat Domísek s rodiči, tak musíme zítra večer zase zpátky domů, aby mu po nás nebylo moc smutno. A taky tatínek jde v PO do práce.
24. 12. 08 středa (Štědrý den – Adam a Eva)
Když ráno Deniska vstala, maminka ji oblékla a sešly dolů, objevily veliké překvapení – nastrojený stromeček. Deniska ho s tatínkem šikovně dostrojila. Poobědvali čočkovou polévku a večeřeli smaženého pangase (nemá kosti) s klasickým bramborovým salátem. Deniska s vařenými brambůrkami.
Deniska dostala povlečení, peřinky, xylofon, hrací mlýnek, míč a zubní kartáček s přísavkami. Video řekne více 😉
19. 12. 08
pátek (Ester)
V 18.hod jsme zamávaly Domískovi a odfrčel s maminkou zpátky domů – bude nám smutnooo 🙁
Deniska si našla novou zábavu – do kyblíčku nasbírá několik drobných hraček, pak začne kyblíčkem mávat a sleduje, kterým směrem co letí.
11. 12. 08
čtvrtek (Dana)
Večer se Denisce spustila rýma a asi ji bolí v krku, protože se za něj pořád drží a pofňukává. Nasadila jsem naši osvědčenou léčbu.
6. 12. 08
sobota (Mikuláš)
Deniska se naučila jezdit na enduru. Už dlouho má toto odrážedlo koupené, ale zatím na ni bylo moc vysoké a nedosáhla na zem. Teď už jen vychytat zatáčení a brzdění.
5. 12. 08
pátek (Jitka)
Přijel Domísek s maminkou Kačkou. Ale ne jen na návštěvu, rovnou na celých 14 dní 🙂 Tatínek doma rekonstruuje, tak jsme rádi, že se přijeli „uklidit“ k nám a nebudeme doma samy holky, když je náš tatínek v práci od 8-19:30 a moc si ho neužijeme.
30. 11. 08
neděle (Ondřej)
Zapálili jsme první svíčku na adventním věnci a tatínek nastříkal na okno první vločku „Vánočním sněhem“ – zítra bude ve výzdobách pokračovat maminka.
Deniska umí kopnout do malého pingpongového míčku (jen výjimečně se netrefí).
Také se umí velice rychle otáčet kolem vlastní osy a šíleně se u toho řechtat (a nepoblinkat se :))
Dřepne si a vstane bez pomoci rukou.
Když venku spadne, tak také vstává bez pomoci rukou (asi se nechce ušpinit :))
Vyleze na složenou jídelní židličku.
Po schodech chodí vzpřímená a přidržuje se jednou ruku zdi.
Umí dobře, rychle a jistě běhat.
Obrací stránky knížek.
Jí sama lžičkou už docela pěkně – když se soustředí, tak donese do pusinky všechno.
Tužku už dávno bere mezi prsty (viz fotogalerie ze září).
Umí chodit po špičkách (což by dle příručky měla umět až ve 22-24 měsících).
Snaží se sama oblékat – jednou se jí podařilo nasoukat se správně do tepláčků, ale to byla náhoda 🙂 Souká na sebe všechno, co kde najde.
Umí si sama nasadit čepičku – někdy nemá obrázek přesně uprostřed čela, ale snaží se 🙂
Na otázku: „Kde má čáp zobák?“ nebo: „Kde má babička brýle?“, umí v otevřeném leporelu najít stránku s příslušnou osobou nebo zvířátkem a ukázat, na co se ptáme.
Už dávno rozumí pokynům: zavři, jdi za tatínkem (maminkou), hoď to do koše (koš si nožičkou sama otevře), odnes to na stůl, sedni si, vstaň, stůj, atd atd.
Ve vaně se ráda sama umývá podle návodu – říkáme jí: umyj si tvářičky, umyj si krk, umyj si bříško, atd. a ona se podle toho umývá. Když jí řekneme, aby si umyla vlásky, tak buď nabírá vodu do dlaniček a plácá si to na hlavu, nebo teče-li sprcha, namíří vodu přímo na hlavu a vlásky si namočí 🙂
Začala si hrát s panenkou – dává ji spinkat, chce, abych ji krmila, vozí ji ve vozíčku, dává si ji na ramena, běhá s ní po domě a volá „ihahaha“ (jako když tatínek nosí na ramenou Denisku, když ji při procházce venku už bolí nožičky).
27. 11. 08
čtvrtek (Xenie) Denisce je 18 měsíců
Ráno tatínek nešel do práce, aby s námi mohl na preventivní prohlídku. Celé dopoledne jsme čekali, až se Denisce bude chtít čůrat, abychom odchytli moč do zkumavky. Bohužel Denisce se dlouho čůrat nechtělo a tatínek už musel do práce. Nočník jsem hned ráno schovala, aby se do něj Deniska sama nevyčůrala a čekala jsem, až začne volat „ččččč“ – nato jsem ji vzala, postavila do sprchového koutu, pustila vodu a jakmile začala Deniska čůrat nachytala jsem pohodlně střední proud.
Naskočily jsme do auta a frčely k pediatrovi. V čekárně mi padla brada – většinou jsme tam byly jediné, nebo jedno miminko před námi a dnes byla v ordinaci malinká dvojčátka a před námi další dvě děti. Deniska byla v čekárně moc hodná, krásně si prohlížela knížky nebo hrála s hračkami. Po rutinním zvážení a oměření (viz hlavní stránka) dostala Deniska čtvrtou Hexu do zadečku. Čím je starší, tím hůř to snáší a víc ječí. Než jsem ji oblékla, tak „odzvukovala“ všechna zvířátka, která v ordinaci visela na zdi. A ktekrá tam nevisela, tak je stejně zmínila a doplnila otázkou „kde jee?“. Potom jsme zkonzultovali osypky, které se Denisce objevily před několik dny na tvářích. Já si myslím, že to má z toho, jak stále něco strká do pusy. A jak trénujeme čůrání do nočníku a běhá nahatá, tak si často sahá na pipku a pak i na obličej … Ale pan doktor si myslí, že je to ekzém-alergie. Tak jsme vyfasovaly dvě flašky Balneum Herbal (přísada do koupele), Excipial U Hydrolotio (emulze – jakoby pleťové mléko) a Lipobase (krém).
26. 11. 08
středa (Artur)
V košíku se šitím a různými drobnostmi našla Deniska provazovou ohlávku „parelku“ a ihned začala vykřikovat „ihahaha, ihahaha“. Zvláštní na tom je, že tento typ ohlávky na koni snad ještě nikdy neviděla a ohlávka je vlastně jen provaz s několika uzly. Jak tedy mohla poznat, že zrovna tento zasukovaný provázek má něco společného s koněm? Za několik hodin jsem jí parelku znovu ukázala a ona znovu řekla „ihahaha“ – takže náhoda to nebyla, opravdu ví, o čem mluví.
Naučila se říkat „gagaga“ na kačenku a „kokoko“ na slepičku.
17. 11. 08 pondělí (Mahulena)
Deniska umí v obrázkové knížce ukázat kde je hrnec, koš s dřívím, miminko, kočička, pejsek, koníček a další běžná zvířátka, … a když vidí chlapečka spinkat, tak řekne „hají“ a dá si prstík přes pusinku, že musíme být potichu (to má z doby, kdy u nás byl malý Románek :))
10. 11. 08
pondělí (Evžen)
Deniska umí rozlišovat barvy – ne že by poznala, která je červená nebo bílá, ale umí přiřadit žlutý klíč ke žlutým dveřím, modrý klíč k modrým, atd. (na vkládacím domečku od Chicca).
6. 11. 08 čtvrtek (Liběna)
Když se Deniska vzbudila z poobědního spánku, oblékla jsem ji, sešly jsme dolů a všimla jsem si, že má rozepnutou jednu naušničku. Vzala jsem si Denisku na klín a řekla jí, že musím naušničku zapnout, aby se neztratila. Deniska krásně držela, nevrtěla se a když jsem skončila, řekla “ a-ďua?“. Nechápavě jsem na ni koukala a přemýšlela, co mi chce sdělit. Deniska znovu a naléhavě zopakovala „a-ďua?“. „Jaká ďua, Denisko? Vůbec nevím, co myslíš.“ Deniska natočila hlavičku druhým uchem ke mě, chytla se za druhou naušničku a znovu zopakovala „a-ďua?“.
Ano, opravdu se ptala „a druhá?“ na druhou naušničku, jestli ji nemá taky rozepnutou.
4. 11. 08
úterý (Karel)
Deniska nesnese spát přikrytá. Kdykoliv jsem na ni položila třeba jen lehoulinkou deku, do minuty byla s vřískotem vzůru a zuřivě ji skopávala. Dnes jsem ji zkusila přikrýt těsně po usnutí. Probudila se, posadila se a začala s dekou manipulovat po postýlce – nevypadala ale, že se chce deky zbavit, spíš se chtěla přikrýt! Chvíli jsem nechápavě koukala a pak jsem jí řekla „hají“ a přikryla ji. Deniska se spokojeně zavrtala pod deku i s obličejem a dál klidně spinkala. Koukala jsem na ni nevěřícně ještě několik minut.
Tím se mi potvrdilo pravidlo mého dědečka (už mnoho let nežije), že i když člověk opakovaně něco odmítá, je dobré čas od času odmítanou věc nevtíravě nabídnout – kdokoliv může kdykoliv změnit názor.
3. 11. 08 pondělí (Hubert)
Prababička nám celou dobu – stejně jako babička a Janička – výborně vařila, upekla bábovku a štrůdl a neustále se věnovala Denisce. Dnes dopoledne ještě usmažila řízky a před polednem jsme všechny naskákaly do auta a vyrazily opět na Chodov. Odtud metrem do Holešovic, kde jsme babičce zamávaly do vláčku a šupajdily zpátky domů.
Večer se nám konečně vrátil tatínek z daleké cesty – živý a zdravý. Přivezl spoustu dárečků a mrkal, jak Deniska krásně chodí na nočníček.
29. 10. 08
středa (Silvie)
Dopoledne přišla mamince SMSka od babičky – Denisčiné prababičky, že je ve vlaku na cestě k nám a přijede do Holešovic v 11:45 hodin. Maminka rychle naházela prádlo do pračky, pouklízela pár věcí, oblíkla sebe a Denisku a vyrazily autem na Chodov, kam měla babička dorazit metrem z Holešovic. Denulka cestou usnula, ale neměly jsme s sebou kočárek, tak jsem ji musela vzbudit, v náručí přenést do Centra Chodov a tam posadit do nákupníko vozíku. Minutu na to psala babička, že už je v CCh taky – chvíly jsme se hledaly a naháněly, ale nakonec jsme se našly, nakoupily pár potravin a vyrazily domů.
28. 10. 08
úterý (státní svátek – Den vzniku samostatného československéo státu)
Včera jsme oslavili tetiččiny a maminčiny (16.11.) narozeniny a dnes už frčí všichni domů. Deniska zůstala doma jen s maminkou. Je nám moc smutno. Ale domlouvaly jsme se s prababičkou, že by přijela, tak snad to vyjde.
26. 10. 08
neděle (Erik) vše nejlepší tetičce Janičce k 25. narozeninám! Denisce bude zítra 17 měsíců
Přijela babička s dědem a Sárinkou (pejsek maltézáček) a chvíli po nich v druhém autě strýc Pavlík (maminčin bratr) s přítelkyní Katkou a strýc Jirka (maminčin švagr). Hned je nám veseleji, když je plný dům. Naštěstí přijeli všichni brzo a Deniska se brzo vzbudila po obědě, tak jsme všichni mohli vyrazit za Vikískem.
23. 10. 08
čtvrtek (Teodor)
Na návštěvu přijela Kačka s Domískem. Společně jsme poobědvaly, nakrmily děti, vzaly je na procházku …
Odpoledne Deniska zase běhala jen v tričku a ani jednou se nepočůrala – 3x si řekla, že chce posadit na nočník a jednou si na něj dokonce sedla sama.
(Později se ukázalo, že se Deniska naučila na nočník během dvou dnů – včerejška a dneška. Doteď chodila v plince a ode dneška prostě chodí na nočník. Žádné předčasně vštípené reflexy, žádné úplatky nebo sáhodlouhé přesvědčování. Prostě a jednoduše jsme jí to vysvětlili, ukázali a ona to pochopila.)
22. 10. 08
středa (Sabina)
Občas nechávám Denisku odpoledne běhat jen v tričku a ponožkách a sem tam ji upozorním, že kdyby se jí chtělo čůrat, tak tady máme nočníček. Dosud to vždy skončilo několika loužičkami na dlažbě a „smutnou“ maminkou, že nočníček je prázdný.
Nočník se už několik měsíců vyskytuje na zemi na nejfrekventovanějším místě v domácnosti a už dávno jsme Denisce ukázali, že se na něm dá sedět (posazovali jsme ji na něj oblečenou – nejdřív se bránila, ale po pár dnech to začala brát jako hru. Poté jsme o nočníku nemluvili a dali s ním Denisce pokoj, ale nechali ho „na očích“).
I dnes běhala nahatá, když jsem si všimla, že zůstala stát a na koberci se objevilo pár kapek – rychle jsem zavolala „počkej, přestaň!“ a ona kupodivu opravdu dokázala čůrání zadržet. Nočníček byl ale v přízemí a my jsme zrovna byly v podkroví, tak jsem ji rychle vzala, posadila na velký záchod, usmála se a řekla: „tak čůrej, můžeš“. A Deniska se s úsměvem vyčůrala. Obě jsme měly velkou radost, zatleskaly jsme si a spláchly 🙂
20. 10. 08
pondělí (Vendelín)
Denisce se začala spouštět rýma. Večer před spaním se objevil i kašel. Ihned jsem nasadila osvědčenou léčbu (Euphorbium a Stodal).
16. 10. 08
čtvrtek (Havel)
Ráno odjel tatínek do práce jako obvykle. Večer se však nevrátí domů, ale pojede do Bratislavy. Tam přespí u kamaráda a zítra po obědě pojedou do Vídně na letiště a poletí do Nepálu. Vrátí se až za 18 dní.
My jsme potřebovaly sesynchronizovat spaní dětí po obědě, aby se navzájem nebudily a usoudily jsme, že jediná možnost je naložit děti do kočárků a uspat je venku při procházce. Když jsme vyráželi, lehce pršelo. Doufaly jsme, že přestane. V okamžiku, kdy jsme byli nejdál od domova, se spustil liják a začal foukat vítr. Dětem se spalo dobře, maminky se však vrátily celé zmrzlé a mokré. Arrynek byl po procházce také celý mokrý a navíc špinavý, ale šťastný.
15. 10. 08
středa (Tereza)
Přijel Denisčin bratránek Románek s maminkou Janičkou na „prázdniny“. Do Prahy přijeli vlakem a tam je naložil tatínek do auta a přivezl k nám domů.
11. 10. 08
sobota (Andrej)
Tatínek vyráběl Arrynkovi boudu a když se odpoledne chystala maminka za Vikouškem, řekl, že může Deniska zůstat s ním a pomáhat mu. Maminka chvíli váhala, ale pak se chopila šance nechat Denisku poprvé samotnou s tatínkem na delší dobu. Původně měla v plánu zaplatit ustájení, pogratulovat stájnici k narozeninám a být na večeři, koupání a uspávání doma. Pak jí ale nabídli grilované masíčko a dort a začala si povídat … a zjistila, že majitelka kobylky Flory bydlí jen o pár desítek metrů výš v ulici! To bylo moc milé a radostné překvapení 🙂
Pak tatínek napsal SMSku, že padla strašná mlha a raději pro maminku přijede – tím pádem si maminka mohla dát „panďuláka“ i šampíčko.
9. 10. 08
čtvrtek (Štefan/Sára)
Ráno jsem dávala vyvětrat peřiny na balkon. Když to Deniska uviděla sama mi začala nosit polštáře.
Odpoledne mě Deniska dost pobavila: otevřela šuplík, vzala propisku, vyhrnula si nohavice, totálně si počmárala obě nohy, dala propisku do kapsičky v laclu, zvolala lalala a utekla :)))
7. 10. 08
úterý (Justýna)
Deniska umí ukázat na sobě nebo na panence, kde jsou vlásky, očička, uši, nos, ručičky, prstíčky, prsa, pupík, kolena a nožičky. Umí na požádání udělat „mrk“ a zavrtět palečky u nohou. Tatínek naučil Denisku dělat „prosím, prosím„.
Deniska si ráda obouvá maminčiny pantofle a chodí v nich – jde jí to dost dobře 🙂
3. 10. 08 pátek (Bohumil)
Deniska jede s maminkou k babičce do Adamova.
28. 9. 08 neděle (Den české státnosti)
Maminka jela poprvé v životě sanitkou. A Deniska taky.
– Tatínek musel na otočku do práce a cestou zpátky se chtěl stavit v obchodě. Jely jsme do práce s ním, abychom se také mohly účastnit nakupování. Zrovna jsme vešli do budovy tatínkova zaměstnání a říkali si, že budeme muset akutně přebalit smraďošku, když Deniska v běhu zakopla a vlítla hlavou přímo na roh zdi. Samozřejmě začala plakat a první dvě vteřiny jsme ani nemohli najít, kam přesně se uhodila. Najednou se v čele nad pravým okem začala objevovat hluboká rýha, která rychle fialověla. Rýha se zdála tak hluboká, jakoby byla prasklá lebka. Během další vteřiny se na kůži objevily kapičky krve.
Přemýšleli jsme, jestli i tato nehoda zůstane jednou z mnoha, nebo se raději vydáme na pohotovost. Následující vteřina rozhodla za nás. Místo rýhy vyskočila obrovská podlitina asi centimetr vysoká. Kůže se napínala a rychle měnila barvu.
Jelikož se toto vše událo během cca šesti vteřin, začala jsem se třást a bát: „jedeme na pohotovost, rychle!“. Tatínek musel do práce a tak zavolal sanitku, čekali jsme na ni venku na ulici. Ještě než přijela, přestala Deniska plakat a začala divočit a blbnout. Boule na čele přestala růst – což mě ovšem nijak neuklidnilo, protože vevnitř může klidně něco krvácet a když už není místo pod kůží, krvácí to směrem dovnitř.
Nejprve se zeptali, jestli byla Deniska v bezvědomí, zvracela, atd .. pak jsme zamávali tatínkovi a nastoupili do sanitky. Připoutali mě v polosedě na lehátko a na klín mi připoutali Denisku samostatným pásem. Celou cestu Deniska ani nepípla a jen mi vláčně spočívala v náručí (a stále smrděla). Vypadala jako těsně před usnutím.
Ovšem na rentgenu se dokonale probrala a museli jsme vyvinout hodně úsilí, aby vůbec nějaký snímek vzniknul (naštěstí jsem ji mezi příjmem a RTG stihla přebalit).
Paní doktorka zkontrolovala Denisčiny reakce, mrkla na snímky, naordinovala nám lehkou večeři a v noci kontroly každé dvě hodiny.
Pak jsme ještě dostaly za úkol vydolovat z automatu potvrzení o úhradě poplatku 90,-kc. Přičemž automat žere jen mince, já mám v peněžence papírové „pětikilo“, možnost rozměnění je v jiné budově a tam rozměňují max dvoustovky. Perfektní možnost přejít ze strachu do nas*ání.
Naštěstí se objevil akční muž, který vzal moje pětikilo a odběhl s ním někam, odkud se za několik dlouhých minut vrátil s hrstkou desetikorun a dvěmi dvoustkovkami. Denisce mezitím částečně splaskla ta obrovská boule. Zaplatili jsme poplatek, došli na tramvaj a dojeli zpět k tatínkovu zaměstnání.
Pak jsme udělali nákup za 5,5tis a lednička je stále prázdná.
26. 9. 08
pátek (Andrea)
Deniska dostala svoji první „barbínu“. Přinesl jí ji náš pan stavbyvedoucí spolu s kufříkem „malý doktor“. Deniska na ní nejdřív obdivovala naušničky, pak jí utrhla levou ruku a ožužlala nohy. Pak začala okusovat zdravotnické pomůcky 🙂
25. 9. 08
čtvrtek (Zlata)
Na návštěvu přijela Kačka s Domískem. Odpoledne jsme šli na dlooouhou procházku a děti si stále hrály každý sám jako vždy. Ale doma si Deniska Domíka nějak víc všimla a začala se na něho věšet, pronásledovat ho na každém kroku, tulit se k němu, dávat mu pusinky, dělat totéž co on, … objevila nový způsob hry, který se jí strašně zalíbil – Domískovi už méně, protože Denda ho občas objala kolem krku a tak moc se k němu tulila, až spadly, nebo mu svou nákloností prostě bránila v jeho hře 🙂 K večeru se ale sladily a skákali společně z křesla na sedačku jak o život 🙂
Večer přivezl tatínek Denisce novou autosedačku – Maxi-Cosi PrioriFix Pumpkin. Máme ji jako druhou sedačku v kategorii 9-18kg do druhého auta. Denisce se okamžitě moc zalíbila a hned si do ní vlezla a ani z ní nechtěla ven 🙂
23. 9. 08
úterý (Berta)
Objevil se další zoubek. Devátý v pořadí. Vlevo dole pětka (nebo možná čtyřka).
15. 9. 08 pondělí (Jolana)
Denulka začala i pokašlávat, tak jsem zavolala k pediatrovi, co jí můžu nasadit za léčbu, aby se to případně netlouklo s očkováním. Sestřička mi poradila do nosu sprej Euphorbium Compositum a střídat ho s nějakým sprejem s mořskou vodou (v lékarně mi dali Mar plus) a na kašel sirup Stodal.
Deniska se naučila, jak dělá vrána. Nevím, kde na to přišla, ale sama od sebe začala říkat „krá, krá„. Tak jsem jí oznámila, že tak dělá vrána a od té doby to umí.
Začala říkat „táta„.
Když zvoní mobil křičí „volá„.
Když něco hledá (nejčastěji kocoura), tak říká „kde je?“ a volá na něho „či-či„. Když ho najde tak volá „tady jee!„
Zničehonic začala dělat „tytyty“ – já to nepoužívám, takže si na to asi vzpomněla, že to dělala babička. Dělá „tytyty“ sama na sebe, když něco provede, ale i na nás, když se jí nelíbí, co děláme (např. snažíme se jí obout boty).
Když říkáme „pozor“, zvedá varovně ukazováček pravé ruky a zvážní.
Na oheň, kouř, krb, troubu a vše co pálí zvedá ručičku a říká šeptem „pááá„. Když babička vařila a řekla „ježiš, mě se pálí cibula“, zareagovala Deniska stejným gestem 🙂
Umí už hodně rychle běhat – z kopce i do kopce a někdy při tom volá „utikamutikamutikam“ :)))
Zvládne udělat docela dost dřepů.
Umí si pofoukat horké jídlo (sice to její foukání nemá moc efekt, ale snaží se).
Má moc ráda hudbu a moc ráda tancuje. Občas i zpívá.
Moc ji baví čistit si zuby a umývat ruce.
Umí smrkat. Ráda si nechává stříkat do nosu nosní sprej.
Ráda dává prádlo do pračky – bohužel zatím neuznává třídění podle barev a tak mi do dnešní várky světlého nenápadně přihodila i fialový ručník. Zjistila jsem to, až když jsem věšela 🙂
Moc ráda vyndává nádobí z myčky a podává mi je k uklizení. Zvládne vytáhnout i velký hrnec.
Umí sama papat – Pribináčka sní krásně celého, že v kelímku nic nezůstane (a ani není moc špinavá :))
Umí rozepnout zip na bundičce a svléct si ji, umí si svléct ponožky a někdy i kalhoty. Při oblékání dává sama ruce do rukávů.
13. 9. 08
sobota (Lubor)
Denisce se začala spouštět rýma. Pravděpodobně lapila nějakého bacila u doktora 🙁
11. 9. 08
čtvrtek (Denisa)
Jedeme k pediatrovi na očkování. Pracovní dobu má rozdělenou na „pro nemocné“, „poradna pro kojence“ a „preventivní prohlídky“. Přemýšlela jsem, jestli patříme ještě do kojenců, ale nakonec jsem usoudila, že po roce už asi budeme patřit spíš do preventivek. A ono houby :))) Prý máme chodit ještě dlouho jako kojenci. Denulka dostala injekci do ručičky, ani nepípla a šupajdily jsme do obchodu a pak domů.
8. 9. 08
pondělí (Mariana)
Deniska zvládla posbírat jednou rukou tři ušátka (vatičky na špejli do uší) ze země a odnést je do odpadkového koše.
3. 9. 08
středa (Bronislav)
Deniska se sama od sebe naučila říkat slovo „brambora“ … a ví, co znamená. Je to momentálně její nejoblíbenější slovo.
29. 8. 08 pátek (Evelína)
Babička s dědou vzala Denisku s maminkou na Konopiště. Jeli malým vláčkem, viděli krásného medvěda ušatého Kazimíra, prošli zámkem trasou II a pokochali se Růžovou zahradou. Byl to krásný výlet a Denulka byla moc hodná beruška.
26. 8. 08 úterý (Luděk)
Do domečku za námi přijela babička a děda. Moc jsme se na ně těšili!
23. 8. 08
sobota (Sandra) Denisce je skoro 15 měsíců
Stěhujeme se do domečku. Zdaleka není dokončený, ale už je obyvatelný. Zahrada je bohužel stále spíše staveništěm než zahradou a chybí vrata u plotu – snad to zvládneme bez újmy na zdraví či nervech 🙂
Denulku jsem dala spinkat do postýlky v jejím pokojíčku. Měla jsem strach, že bude usínání v novém prostředí horší, ale zvládla to moc dobře. Spala klidně až do rána.
17. 8. 08
neděle (Petra)
Tatínek vzal Denisku k očnímu v Praze-Krči a domů přivezli kapičky Oftaquix. Ihned zabírají.
Na maminku vlezla nějaká hnusná choroba. Hrozně moc ji bolí v krku, tak jí tatínek přivezl také nějaké léky.
15. 8. 08
pátek (Hana)
Nad ránem Deniska trochu kašlala, přes dopoledne už ne. Ale po odpoledním spaní se rozkašlala celkem dost. Tatínek cestou z práce koupil kapky Sinecod, tak snad pomůžou.
14. 8. 08 čtvrtek (Alan)
Denisce kysají už obě očička 🙁
12. 8. 08
úterý (Klára)
Denisce zase kysá pravé očičko. Myslím, že spouštěčem je túje, kolem které Deniska včera proběhla tak blízko, že ji větvička šlehla přes obličej.
6. 8. 08
středa (Oldřiška)
Posledních pár dní jsme nechávali nočníček zahálet. A dnes večer si Deniska sama vlezla do ohrádky, vyhrabala nočník zpod hraček, vynesla si ho z ohrádky ven, postavila na zem a ohlásila „čččččč“.
Nevěřila jsem, že by to bylo něco jiného než jen hra, ale přesto jsem stáhla tepláčky, rozepla bodyčko, sundala plinku a Deniska už si sama sedala. Většinou si po pěti vteřinách zase stoupá, ale dnes zůstala sedět. Viděla jsem, že je nějaká nervozní, jakoby se jí chtělo čůrat, ale nešlo to. Tak jsem jí podala pití, ať se napije. Chvilku jsme si povídaly, myslela jsem, že nic … ale pak Deniska zase ohlásila „čččč“ a vstala. Nevěřila jsem vlastním očím – v nočníku bylo opravdu načůrano a ani nevím jak 🙂
28. 7. 08 pondělí (Viktor)
Deniska byla poprvé na velkém hřišti. A proč až dnes poprvé? Protože ven chodíme i s pejskem a ti na hřiště nesmí 🙁 Ale dnes bylo takové horko, že by Arrynek venku nevydržel … Deniska zase nemohla vydržet doma. A v tu chvíli mi to blesklo: to je příležitost, kdy jít na hřiště, aniž by mi bylo líto, že jsme venku a pejsek doma.
Na hřišti bylo několik dětí. Deniska přišla k okraji pískoviště a zírala 🙂 Vydržela na děti nehnutě koukat snad 15 minut a kdybych jí nepodala sítko a nezačala si s ní hrát, tak by koukala dodnes :)))
21. 7. 08
pondělí (Vítězslav)
Maminka vstala v 5:36. Chvíli po ní se vzbudila Deniska, pak babička, ´děda´ a nakonec tatínek. V 7:12 jedeme vlakem do Brna (babička do práce a my do Prahy a pak domů do Vestce). Maminka šla na vlak s Arrynkem pěšky, ostatní vezl ´děda´ autem. Na nádraží jsme se sešli téměř zároveň 🙂 Nastupování do vlaku jsme museli předem pečlivě naplánovat – nejdříve nastoupila babička a tatínek jí podal kočárek s Deniskou. Pak do vlaku naházel zavazadla a nakonec vynesl Arrynka (sám nastoupit nechtěl ani za nic). V Brně jsme podobně vystoupili a babička s námi počkala na zpožděný rychlík, aby nám do něj pomohl nastoupit. Pojedete-li někdy vlakem a budete-li na své místence hledat číslo vozu, tak vězte, že je psáno v kolonce pro kilometry, protože „ty se přece na jízdenku nepíšou“, jak nám sdělil výpravčí. V kupé pro 6 osob byly kromě nás osoby jen dvě, takže místa bylo dost. Deniska trošku pištěla, protože byla ospalá, ale usnout nechtěla.
V Praze-Holešovicích jsme z vlaku vystupovali už bez pomocníků. Nejprve tatínek vynesl zavazadla, pak kočárek s Deniskou a nakonec Arrynka. Na nástupišti stálo mračno lidí horlivě dychtících po „nalodění“ a nemínili se rozestoupit, abychom mohli odejít – až maminka začala halekat „sdovoleníííím, sdovolenííím“, tak se dav líně pohnul a mohli jsme vyrazit směr metro. V metru se za psa platí stejně jako za dospělou osobu. To se mi nějak nezdálo, ale pán v okýnku to tvrdil. Když jsme z podzemí „vyfárali“ na Budějovické, bylo to jen pár kroků k zastávce autobusu (do kterého jsme se narvali i s dalším kočárkem a tunou dalších lidí – kam jich tolik jezdí v pondělí po poledni?).
Ve Vestci vynesl tatínek batožiny, s kočárkem mu pomohl ochotný cizí pán a Arrynek vystoupil (i nastoupil) sám. Deniska v autobuse usnula, tak jsme ji dali do lehu, navěsili na kočárek, co šlo a štrádovali domů. Dorazili jsme v cca 12:30.
18. 7. 08
sobota (Čeněk)
Maminka vstala v 4:36, aby se stihla nachystat, vzbudit Denisku, dát jí mlíčko a aby je pak tatínek odvezl na Florenc k autobusu do Brna – odjezd v 6:00. Tatínek už začátkem týdne koupil přes internet jízdenky, takže jsme měli šikovné místo hned za druhými dveřmi (kočárek se vezl složený v zavazadlovém prostoru). Deniska byla celou cestu celkem hodná – poslechly jsme totiž babiččinu radu a vzaly s sebou (mimojiné) „základní cestovní trojici“ = rohlík, knížku, panenku. A také se Denisce téměř celou cestu věnoval mladý pán sedící vedle nás.
V Brně už na nás čekala babička. Pomohla nám vyložit a složit kočárek a během čekání na vlak do Adamova jsme prošly pár stánků a něco nakoupily (maminka ukořistila dvoje super fešácké tepláky za celkem 300,- :))
Večer jel za námi autem tatínek s Arrynkem. Dojel ale jen do Brna a tam zůstalo auto nepojízdné 🙁 Díky kamarádům se dostalo auto do servisu a tatínek za námi do Adamova.
9. 7. 08 středa (Drahoslava)
I dnes usnula Deniska po obědě sama v manž. posteli.
A dnešek je první den, kdy jsme vůbec nekojily – ani trošku ani ráno.
8. 7. 08 úterý (Nora)
Po obědě jsem Denisku osprchvala (občas je i bryndáček bezmocný), zabalila do čisté pleny, nechala ji hrát si na manželské posteli a šla uklidit zbytky oběda ze země. Slyšela jsem, jak si Deniska hraje, pobrukuje, občas fňukla … a pak jsem si najednou uvědomila, že je už dlouho ticho. Buď usnula, nebo tropí něco katastrofálního. To druhé se mi vzhledem ke zkušenostem zdálo pravděpodobnější, ale našla jsem Denisku sladce spinkající. Tak to je u nás premiéra, že Deniska po obědě takto rychle a sama usnula 🙂
5. 7. 08
sobota (Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje)
Denisce je 1 rok, 1 měsíc, 1 týden a 1 den
29. 6. 08
neděle (Petr a Pavel) vše nejlepší strýčku Pavlíkovi k svátku
Včera večer za námi přijel k babičce tatínek s Arrynkem. Dnes ráno jsme vstávali brzo, abychom se včas vypravili do Brna na výstavu psů – landseeři šli na řadu hned jako první v 9 hodin. Deniska byla celou dobu celkem hodná, když začala vřískat, uplatila ji maminka sušenkou 🙂 Krátce po 11hod jsme už byli na dálnici směr Praha. Deniska celou cestu spinkala.
27. 6. 08
pátek (Ladislav) Denisce je 13 měsíců
Po obědě nešla Deniska jako obvykle spinkat, ale pomáhala mamince dobalit batůžek, rychle vyvenčit Arrynka a utíkali na autobus. Z autobusu na metro, pak vláčkem do Brna a druhým vláčkem do Adamova za babičkou
Vlak Eurocity z Prahy do Brna byl natřískaný k prasknutí – inu pátek a konec školního roku k tomu. Naštěstí jsme měli místenku v kupé pro matky s dětmi. Deniska chtěla chodit, ale nebylo kde. Tak alespoň vřískala, brala dětem hračky a jídlo a předváděla jim, jak se správně vztekat. Pět minut před Brnem usnula. V Brně na nás čekala Janička a cesta do Adamova byla už příjemnější 🙂
24. 6. 08
úterý (Jan)
Hned po obědě jsme jeli za Vikískem. Počítala jsem, že Deniska zůstane spát v autě, ale jakmile zhasl motor, vzbudila se. Všimla jsem si, že jí vyskákaly pupínky na hrudníku, zádech i v obličeji. Doufám, že to jsou potničky a ne něco k té víkendové horečce.
Doma jsem pak odstrojila kočárek a kompletně celý ho i s taškou vyprala – něco v pračce, něco v ruce. Tak snad to brzo uschne 🙂
PPLkem konečně přišla sluneční clona Teutonia. Kus hadýrky a drátku za tolik peněz! Snad bude fungovat.
22. 6. 08
neděle (Pavla)
Deniska se vzbudila krátce po třetí hodině. Docela dost hřála, tak ve 3:40 dostala Paralen čípek. Během dne byla veselá a hrála si, normálně jí, nezvrací … večer si hrát nechtěla, jen posedávala, sápala se mi po prsu (což už přes den nedělává) a fňukala. Změřila jsem teplotu a zjistila (po odečtu) rovných 40°C. Tu hrůzu, kdy jsem sledovala, jak teplota přelítla čtyřicítku a vypadala, že se nechce zastavit, bych už nikdy nechtěla zažít!
Deniska ležela, nemrskala nohama, nekutálela se pryč, neutíkala … jen kníkala. Věděla jsem, že jsem už několikrát četla, jak v takových případech postupovat, ale najednou jsem si vůbec nebyla jistá, co dělat.
Svlékla jsem ji, osprchovala vlažnou vodou, omyla obličej, dala Paralen čípek a sedla k netu rychle najít nějakou informaci, jak se dělají zábaly. Během chvilky jsem našla informaci, že se nikdy nemá chladit celé tělo a jen končetiny a hlava nebo hrudník a hlava.
Na manželskou postel jsem rozprostřela Denisčinu peřinku, na ni položila Denisku, zabalila jí končetiny i hlavičku, přilehla k ní a dala jí prso. Docela mě děsilo, že se Deniska při nepříjemném zabalování vůbec nemrskala a nebránila, ale během pár minut jsem viděla, jak se jí ulevuje a začíná usínat. Za 15 minut jsem zábal sundala a za dalších 30 minut Deniska skotačila jako obvykle. Slupla k večeři kašičku a po 21hod hezky usnula ve své postýlce.
21. 6. 08 sobota (Alois)
Deniska mě vzbudila v 4:13hod. Když jsem si ji brala k sobě do postele, měla jsem pocit, že je nějaká teplejší. Ráno v 8 jsem zjistila, že má nějaké špinavé pyžamko – v noci v postýlce zvracela. Teplotu jsem naměřila 38,8°C (po odečtu) – dostala Panadol čípek. Jinak je normálně veselá, čilá, zlobivá i hravá. Při obědě jsem zjistila, že se jí prořízly dva zoubky – dolní dvojky. Na spaní dostala Paralen čípek.
20. 6. 08
pátek (Květa)
Vzbudila se před čtvrtou a ani kojením se nenechala znovu uspat. Hodinu jsme dělaly brum-brum na medvídka do knížky a když už mi z toho bručelo v hlavě, tak jsme se oblékly a šli i s Arrynkem ven. Krásně svítilo Sluníčko, bylo příjemně čerstvo, nikde ani živáčka, ptáci zpívali, kraj se probouzel – prostě pohádka. Za hodinu jsme došli do Jesenice, kde se už rojili lidé do práce. Před Albertem jsme byli v 6:40, tak jsme počkali do sedmi a koupili si rohlíky a džus 🙂
Tatínek jel do práce později, tak nás rovnou vzal do plavání – poslední lekci druhého kurzu jsme absolvovali v pohodě a s úsměvem. Pak jsme si s Kačkou a Domískem vlezli ještě do teplounké vířivky. Během pár vteřin Deniska celá zvláčněla a začala usínat – možná bychom jí domů měli pořídit vodní postel 🙂
13. 6. 08
pátek (Antonín)
Deniska umí říct, jak dělá medvídek (brum, brum) a jak dělá lev (uaaaa).
Když chce něco podat, nebo někomu něco dát, tak říká „dááá„. Když vidí nočník, nebo čůrat pejska či maminku, nebo sama čůrá, tak říká „čččč„. Když jí něco chutná, říká „mňam„. Když odcházíme, nebo chce odejít, tak říká „dem“ nebo „a-dem“.
Když vidí kytičku (i jen na obrázku), tak k ní přivoní – nasává nosíkem vzduch a roztomile ho krčí.
10. 6. 08
úterý (Gita)
V 18hod odešla maminka s Arrynkem na cvičák a Denisku v kočárku přebrala chůvička. Dnes poprvé je Deniska sama s cizím člověkem. Prý chviličku fňukala, ale jinak byla hodná. Chůvička Janička (18) je studentkou třetího ročníku gymnázia, bydlí ve vedlejším vchodě a někdy začátkem roku dávala do schránek letáček s nabídkou hlídání dětí – ještě že jsem si ho schovala 🙂
Večer usnula Deniska sama v postýlce během pár vteřin – nepotřebovala žádnou návštěvu.
9. 6. 08
pondělí (Stanislava)
Při pátém dnu samostatného usíná nepotřebovala Deniska žádnou návštěvu. Dala jsem ji do postýlky kolem 20:30 hod. Asi 20 vteřin fňukala a pak ticho. Když ticho trvalo minutu, tak jsme na sebe s manželem vykuleně koukali a čekali, kdy spustí. A nespustila. Usnula 🙂
7. 6. 08
sobota (Iveta/Slavoj)
Při třetím dnu samostatného usínání potřebovala Deniska jen dvě návštěvy. Usnula po cca 15 minutách.
Ze stoje zvládne udělat dřep, vzít hračku ze země a bez pomoci rukou zase vstát.
5. 6. 08 čtvrtek (Dobroslav)
Už pár dní uspávám Denisku bez kojení. Vždy to celkem šlo, ale dnes vůbec. Když už jsem měla jejího řádění dost, řekla jsem si, že je asi na čase začít s usínáním v postýlce. Zapla jsem kolotoček, porovnala deky (mantinely) a „šídlo“ do ní uložila. Budeme postupovat podle Estivillovy metody (viz OZaP). Poprvé jsme tuto metodu zkusili ve čtyřech měsících, ale to bylo příliš brzy.
3. 6. 08
středa (Tamara)
Deniska už přejde celý obývák a tak myslím, že mohu napsat: Deniska chodí!
1. 6. 08
neděle (Laura) Den dětí
Deniska ochutnala koprovou omáčku (odložili jsme jí do mističky ještě před ochucením) a moc jí šmakovala 🙂 Večer ji uspávali oba rodiče – a bez kojení. Asi pomalu s kojením skončíme, už to začíná být složité, když se Deniska nekompromisně a drsně dožaduje mlíčka kdykoliv a kdekoliv.
29. 5. 08
