12. 5. 2010 st (Pankrác) Narodil se bráška Míša! Navštiv také jeho stránky 😉
29. 4. 2010 čt (Robert)
Po desáté hodině jel tatínek s Deniskou k zápisu do školky. Na místě se dověděli, že je potřeba do určitého data dodat ještě nějaké lékařské posouzení, tak hned zajeli k panu doktorovi, tam vyřídili posouzení do školky a rovnou i tříletou preventivní prohlídku a posouzení obratem odevzdali ve školce. Začátkem června se půjdeme zeptat, jestli je Deniska přijata 🙂
12. 4. 2010 po (Julius)
Deniska „čte“ básničky – VIDEO
2. 4. 2010 pá
(Erika)
Po práci vyzvedl tatínek v Praze na nádraží prababičku a budeme ji mít týden na návštěvě <3
30. 3. 2010 út (Arnošt)
Dnes byla Deniska poprvé ve „jako-skoro-školce“ 🙂
Místní mateřské centrum nabízí každé úterý výpomoc rodičům v podobě hlídání dětí na pár hodin, tak jsme to vyzkoušely. Deniska vběhla do herny mezi děti ani se s maminkou pořádně nerozloučila – jen vzala na vědomí, že „maminka pro ni přijde“ a to jí stačilo. Celou dobu byla prý moc hodná, veselá, přátelská – žádný konflikt nenastal. Šikulka 🙂
(Boží hod vánoční)
Deniska se probudila ráno před desátou. Slyšela jsem ji, jak si šeptem něco povídá, hezky vylezla ze své nové velké postele a přišla za námi do ložnice. Nikde necourala, nic nekramařila, počůraná nebyla! – šikovná kočička 🙂
24. 12. čt
(Adam a Eva)
Po snídani (vánočka) jsme nazdobili stromeček a po obědě (čočková polévka uvařená už včera) jsme šli všichni i s Arrynkem do lesa pověsit zvířátkům na stromeček oříšky, jablíčka, mrkev, apod. Odpoledne se šly holky nastrojit a tatínek osmažil rybu (salát je hotový od včerejška).
Po večeři šla Deniska s maminkou vyhlížet Ježíška z okna v podkroví a tatínek hlídkoval dole u stromečku … ozval se zvoneček a tatínek volal, že Ježíšek je už tady! Když jsme přiběhly, našly jsme rozzářený stromeček a pod ním dárečky.
Jedním z Denisčiných dárků byla velká postel – tatínek ji smontoval, maminka přenesla peřinky a Deniska dnes poprvé spinkala bez mřížek. Sledovali jsme ji webkamerou 🙂 Vůbec se nepokusila z postýlky vylézt a někde něco šmejdit – chvíli koukala kolem sebe a během dvou minut krásně usnula 🙂
Dnes šla Deniska poprvé spinkat bez plinky (2 roky a 7 měsíců).
17. 12. čtvrtek
(Daniel)
Napadlo sněhuu, tak sáňkujeme 🙂 VIDEO. Nahoru Denisku vytáhl Arrynek – jela 2x rychleji než dolů, až jí z toho slzely oči, ale držela se.
16. 12. středa
(Albína)
Běžný podzimní soplík se v neděli změnil při horečce 38,3°C na zelené hleny. Přesto, že Deniska umí už dávno krásně smrkat sama, je dobré občas použít odsávačku napojenou na vysavač – VIDEO.
10. 12. čtvrtek (Julie)
m: „Denisko, je ti zima?“
D: „Ne, proč?“
m:“Cítím, že máš studené ručičky.“
D: „Necítíš, čuchni si!“
9. 12. středa
(Vratislav)
Celé dopoledne Deniska fňukala, že chce jít na písek. Nenechala si vysvětlit, že žádný nemáme a i kdybychom měli, tak je stejně venku zima a mokro. Těsně před obědem prosila, že chce jít ven na zahrádku jezdit na motorce. Tak jsem ji pustila – a takto to vypadalo – VIDEO
4. 12. pátek
(Barbora)
Po obědě jsme všichni nasedli do auta a odvezli Janičku s Románkem na Holešovické nádraží, kde jsme se s nimi rozloučili. Pak jsme jeli na Zličín nakoupit pár věcí, vyzvednout kamaráda a pokračovali jsme do Mariánských lázní na křest kalendáře, který nafotil tatínek.
V hotelu spala Deniska poprvé sama na samostatné posteli bez bočnic – a spadla jen jednou 🙂
27. 11. pátek
(Xenie)
Dopoledne telefonovala teta Janička, jestli může s Románkem přijet na týdenní prázdniny. Nadšeně jsme souhlasili a večer je tatínek cestou z práce vyzvedl v Praze na nádraží.
25. 11. středa (Kateřina)
Denisčin komentář k této fotce.
D: „To jsem já?“
m: „Ano.“
D: „A kde je kůň?“
14. 11. sobota
(Sáva)
Deniska: „maminko, kolik je tatínkovi?“
maminka: „31“
Deniska: „Co je to za fór?“
29. 10. čtvrtek
(Silvie)
Včera nám přivezli dříví, tak dnes takto pracujeme – VIDEO
24. 10. sobota
(Nina)
Tatínek s Deniskou jeli do aquaparku sami, protože maminka se stále snaží vyhrabat z nachlazení.
14. 10. středa (Agáta) Napočítala sama bez nápovědy do sedmi (jsou jí 2 roky a 4,5 měsíce).
O pár dnů později už do deseti – VIDEO
11. 10. neděle (Andrej)
Odpoledne nás vzal tatínek do Aquaparku. Přímo na místě donutil maminku, aby si po sedmi letech koupila nové plavky 🙂 Po překonání pokladen, šaten, úschoven a sprch jsme se ocitli v prostorách plných vody. Brouzdaliště pro nejmenší jsme rovnou minuli a zamířili do bazénku s hloubkou cca 35cm a jednou klasickou klouzačkou a jednou plošnou. Ze začátku se Deniska držela rodičů jako klíště a jen valila očka. Po pár minutách začala řádit jako tajfun a nic jí nevadilo, že po sklouznutí zahučí celkem rychle pod vodu i s hlavou a vlny jí nedovolí postavit se hned na nohy a nadechnout se. Když konečně vyplivla vodu a nadechla se, prohlásila „su trošku utopená“ a běžela na klouzačku znovu.
Narozdíl od ostatních (většinou výrazně starších) dětí se naprosto automaticky chovala bezpečně a ohleduplně – nezdržovala frontu na klouzání, po sklouznutí okamžitě opouštěla prostor dojezdu, neběhala po klouzačce nahoru do protisměru jízdy, apod.
Vyzkoušeli jsme i umělé vlnobití, horkou vířivku a nakonec jsme odpočívali v brouzdališti. Po dvou hodinách jsme byli tak vymáchaní, že jsme vyrazili domů dřív než nám skončil zaplacený čas. Krásně jsme si to užili 🙂 VIDEO 1, VIDEO 2
4. 10. neděle (František)
Tatínek pořídil draka a moc krásně nám létal – VIDEO
14. 9. pondělí
(Radka) Deniska poskládala úplně sama šestidílné puzzle.
12. 9. sobota (Marie)
Tatínek má v Mariánských lázních pracovní jednání s vedením jednoho hotelu a tak jsme všichni sedli do auta a kolem 13hod už obdivovali krásný nový hotel a ubytovali se. Stihli jsme projít kolonádu a ochutnat všechny prameny kromě Lesního. U jedné vodní plochy, jsme obdivovali kačenky a obrovské ryby. Německy mluvící paní jim házela pečivo a když viděla Denisku, jak se jí to líbí, podala Denisce kousek rohlíku, ať také něco hodí kačenkám. Deniska poděkovala a rohlík snědla.
Potom jsme hledali jednu restauraci a cestou jsme objevili oboru plnou laní a jelenů. Nějací cizinci jim dávali jablíčka, paní ukousla kus jablka a podala ho Denisce, ať nakrmí jelínka. Deniska poděkovala a jablko snědla.
V obou případech jsme se všichni moc nasmáli :)))
3. 9. čtvrtek
(Bronislav) Deniska sedí v křesle, když v tom si zaťuká na čelo a praví: „Halooo, je tam někdo? … nic neslyším … tatínek tam bude … tatínku, pojď!“ 🙂
21. 8. pátek
(Johana)
třetí dávka očkování Prevenar (1800,-Kč).
12. 8. středa (Klára) Maminka zmateně prošla 3x z kuchyně do chodby a když stejně nepřišla na to, co chtěla udělat, pronesla: „Ježda už su úplně potroublá.“
Deniska pohotově odvětila: „no – to vidim“.
Deniska už krásně spojuje slova, např. dnes mě překvapila krásnou větou: „Maminko, chceš taky papat? Máš tady nachystanou mrkev.“
5. 8. středa
(Kristián) Ráno jsem Denisku nasadila do auta a frčely jsme do Jílového k pediatrovi na kontrolu s prstíkem. Vypadá dobře a myslím, že bychom ani nemusely otravovat, ale když na to máme papír z nemocnice, tak se na to nevykašleme.
Pan doktor prstík omrkl a chtěl ho něčím máznout, ale pak se rozmyslel, že nám nebude špinit ponožku, protože je zbytečné to něčím patlat, když se to hojí moc pěkně. A protože si všiml, že Denisčiny nehtíčky nejsou zrovna krásné rovné, ale mají předpoklad k zarůstání apod., předepsal nám mast Fucidin, kterou mám použít, když si příště všimnu, že je okolí nehtíku zarudlé nebo jinak poškozené.
Už druhý den vůbec neusnula po obědě.
3. 8. pondělí (Miluše) Ráno jsme se vypravily s Deniskou a kamarádkou Petrou do Jílového na kontrolu. Obvaz je sundaný už od sobotního večera – bohužel se nedal na nožičce udržet a tak je prstík jen zalepený náplastí. Hezky jsme zaparkovaly, vystoupily, pobraly všechny věci, došly k ordinaci a přečetly si, že je přestěhovaná. Takže jsme se zase napakovaly a zapásaly do auta a popojely o ulici vedle. Tam jsme opět zaparkovaly, vystoupily, pobraly věci a začaly hledat novou ordinaci. Když jsme oběhly celou budovu a našly našeho doktora, zjistily jsme, že má dovolenou. Naštěstí bude ordinovat pozítří.
31. 7. pátek
(Ignác)
V 11 hod máme být v Krčské Thomayerově nemocnici na kontrole. Nejprve jsem chtěla jet autobusem, protože autem (navíc nabořeným) jsem tam nikdy nebyla, ale po poradě s tatínkem a ujištění, že nemůžu zabloudit, jsem těsně po desáté naložila Denisku do auta a jely jsme. Dorazily jsme o 20 minut dřív a na parkovišti před nemocnicí bylo spoustu místa – nemusela jsem tedy zajíštět až do areálu a tam se motat. Zajásala jsem, zaparkovala, vypakovala několik měsíců nepoužitý kočárek, nasadila do něj Denisku a hned napoprvé trefila správnou budovu (včera mi to tatínek několikrát důkladně vysvětlil :D).
Paní doktorka nožičku rozvázala, zkontrolovala, maličko očistila a znovu zavázala.
Dokud jsem držela Denisku vleže na lehátku, plakala a kroutila se. Jakmile jsem ji nechala sedět, tak okamžitě plakat přestala a zvědavě nehybně koukala, jak paní doktorka pracuje 🙂
Obvaz nám má vydržet až do pondělí, kdy půjdeme na kontrolu k našemu pediatrovi do Jílového.
Odpoledne přijela na návštěvu maminčina spolužačka ze základní školy Petra se svou kolegyní z práce. A večer přijel tatínkův kolega z práce s kamarádem. Deniska hopsala, dováděla a byla tak rozjetá, že jsme nožičku museli celou znovu převázat.
30. 7. čtvrtek
(Bořivoj) Už druhý den pozoruji, že má Deniska na „ukazováčku“ pravé nohy trochu zašedlý nehet. Ale nekulhá a chová se normálně, tak jsem z toho nedělala vědu. Když jsem jí večer před koupáním sundala ponožky, viděla jsem, že je nehet šedý víc. Při koupání, až zcela zmizely otlaky od ponožek, jsem objevila „plamínek“ – červenou čáru táhnoucí se od prstíku nahoru po nártu. Hrozně jsem se lekla, že jde o otravu krve. Zkoušeli jsme rychle najít něco na internetu, ale po chvíli jsme toho nechali, oblékli se a vyrazili rovnou na pohotovost.
Na křižovatce v Jesenici měli silničáři neoznačenou obrovskou díru a my do ní vlítli 🙁 Po té příšerné ráně jsem si byla téměř jistá, že jsme urvali celou nápravu. Ráfek pravého předního kola je výrazně zdeforovaný a po přezutí na rezervu jsme zjistili, že celé auto táhne hodně doprava 🙁
Na pohotovost jsme naštěstí dojeli.
Dětská pediatrička prstík prohlédla, diagnostikovala zánět a předepsala antibiotika Augmentin DUO (bílý sirup). Pro jistotu nás poslala ještě na dětskou chirurgii, ale byla přesvědčená, že tam s tím stejně nebudou nic dělat.
Ale pletla se. Na chirurgii prstík prohlédli. Pak jsem Denisku musela pevně držet a odstřihli jí nehet až u lůžka – stejně už na prstu nedržel, byl podebraný hnisem. Pečlivě prstík vyčistili a nožičku zamotali až do půli lýtka obvazem s višňákem (Višňovského balzám). V lékárně jsme ještě rovnou koupili k antibiotikům probiotika Nutrolin-B (sytě oranžový sirup).
18. 7. sobota
(Drahomíra) Deniska umí „počítat“ do tří. Nevyjmenuje jedna, dva, tři, ale pozná a řekne, jestli má před sebou dvě sušenky nebo tři sušenky (či jiné věci).
Dnes mamince vyrazila dech svoji všímavostí a úvahou, když spolu koukaly na vysoký parkur (koně skákající přes překážky). Maminka vůbec nic neříkala a Deniska po chvilce pronesla „bolí koníčka nohy“. Je pravda, že při doskoku jsou přední nohy extrémně namáhány a koně cítí bolest. Malé dítě to vidí, jen dospělí tento fakt pro svoji zábavu ignorují 🙁
Včera vysadila paní veterinářka našemu koníčkovi po 9,5 týdnech antibiotika a oko se maže jen 2x denně. Díky tomu může Deniska s maminkou zítra odjet na prázdniny k babičce – huráááá! Málem to nevyšlo.
27. 6. sobota
(Ladislav) Ode dneška má tatínek 14 dní dovolenou. Bude se plně věnovat Denisce a maminka bude celé dny ošetřovat očičko koníčkovi.
23. 6. úterý
(Zdeňka) Dnes jsme stihly spoustu věcí. Ráno jsme jely za naším koníčkem, kterému už 6 týdnů léčíme oko. Přijela veterinářka a dala nám pro něj nová antibiotika. Na poště jsme vyzvedly balík s šatičkami a několikero botkami od „tety“ Ivanky, nakoupily jsme něco k jídlu a ještě se stavily v lékárně pro Denisčiny kašičky a Vikingovy mastičky. Dnes výjimečně přijel tatínek brzo z práce (už v 16:40), tak jela maminka mazat oko s kamarádkou a Deniska zůstala doma.
12. 6. pátek
(Antonie) Po obědě spala Deniska nějak dlouho, tak jsem ji šla vzbudit. Když jsem přišla do pokojíčku, málem jsem se vyvrátila. Deniska ležele v postýlce úplně nahá s vytřeštěnýma očima „do blba“. Šla jsem blíž, až jsem došla úplně k postýlce a ona se ani nepohnula, ani nemrkla. Až když jsem promluvila, tak se na mě podívala, pak mrkla a nakonec se zavrtěla a sedla si. Asi nemusím popisovat, co všechno za tu chvíli prolétlo hlavou a jak se mi ulevilo, když jsem se přesvědčila, že je v pořádku.
11. 6. čtvrtek
(Bruno) Večer jsme s Deniskou zrovna seděly na zemi v obýváku, když přijel tatínek z práce a zamával nám přes francouzské okno. Deniska na něj koukala, pak pokrčila ramínky a řekla: „Hm, nechce pracovat. Přišel.“
Deniska rozezná naprosto bezpečně pravou a levou ruku i nohu.
3. 6. středa
(Tamara) V zimě se do naši mikrovesničky přistěhovala rodina se dvěma dětmi – jedenáctiletou Aničkou a tříletou Helenkou. Máme velké štěstí, že bydlí kousínek od nás a že jsme se hned skamarádili 🙂 Dnes poprvé byla Deniska u sousedů na pohlídání. Vzala si s sebou batůžek s náhradním oblečením, kdyby se třeba polila nebo počůrala (normálně se to nestává, ale v cizí domácnosti by nemusela hned najít nočník) a plastového koníčka. Když jsme přišly, začala si Deniska s Helenkou hrát na písku. Pár minut jsem tam pobyla a pak jsem Denisce řekla, že se půjdu na něco podívat a pak se vrátím, jestli na mě počká. Deniska bez mrknutí oka řekla aňo a dala mi pusinku. Šlo to hladčeji, než jsem myslela. Rychle jsem odjela za koníčkem. Za hodinu a 10 minut si Denisku vyzvedl tatínek. Když jsem ve 20:30 přifrčela domů, Deniska už byla po večeři a usínala v postýlce.
